Lék na hubnutí z cafeterie: zdravotní limit ho pokryje na pár měsíců a HR nemá vědět, kdo ho kupuje

C&B specialistce přijde e-mail: „Můžu si z cafeterie zaplatit Mounjaro? V lékárně stojí skoro sedm tisíc.“ Podobných dotazů bude přibývat. Podle otevřených dat SÚKL o dodávkách léčiv dostaly české lékárny v srpnu 2026 přes 62 tisíc balení Mounjara a Wegovy. Jedno balení vystačí na čtyři týdny. V lednu 2025 šlo jen o Mounjaro, v přepočtu na čtyřtýdenní balení asi o 9 400 (část se tehdy prodávala v baleních na 12 týdnů). Wegovy se v Česku ještě neprodával.

Co dnes platí pojišťovna a co pacient

Wegovy (semaglutid) napodobuje střevní hormon GLP-1, Mounjaro (tirzepatid) hormony GIP i GLP-1. Oba se v Česku píchají jednou týdně a oba jsou registrované i k léčbě obezity. Pojišťovny je ale při obezitě nehradí. Z této skupiny léků pojišťovny hradí jen přípravky na diabetes 2. typu, například Ozempic, Rybelsus a Trulicity, a to jen diabetikům. Samotná obezita na úhradu nárok nezakládá. Aktuální podobu hrazených léků ukazuje seznam cen a úhrad SÚKL k 1. 10. 2026. U Mounjara ústav podle souhrnu hodnotící zprávy SÚKL z června 2026 navrhl úhradu jen pro diabetiky 2. typu léčené bazálním inzulínem. Rozhodnutí o ní jsme v době psaní nenašli.

Titulky o tom, že léky na obezitu „půjdou na pojišťovnu“, se týkají dětí. Podle Zdravotnického deníku vede SÚKL správní řízení o úhradě, podle jeho ředitele Tomáše Boráně nejspíš pro obézní dospívající ve věku 12-18 let, a ministr Adam Vojtěch očekává rozhodnutí do konce roku 2026. Pro dospělé s obezitou není vyhlášeno žádné správní řízení SÚKL. Ministerstvo zdravotnictví od jara 2026 připravuje pracovní skupinu pro obezitu. Podle zpráv z května uvažuje o úhradě jen pro vybrané skupiny, především pro mladší pacienty s těžkou obezitou. Plošná úhrada podle tiskového oddělení ministerstva „není vzhledem k jejím nákladům realistická“. Zaměstnanec mimo tyto skupiny si lék i v roce 2027 nejspíš zaplatí sám.

Kolik, záleží na dávce. Přehled cen níže vychází z ceníku lékárny a cen řetězce BENU, které zveřejnil Finance.cz v červnu 2026. Ceny jsou orientační a bez věrnostní karty, s kartou vyjdou o 300-1 300 Kč levněji. Balení vystačí na čtyři týdny, rok léčby tedy představuje 13 balení. Pokrytí limitem je náš výpočet pro zaměstnance, který z limitu nic jiného nečerpá. V praxi část lidí zůstává na nižší dávce: u Wegovy 1 mg za 3 890 Kč vydrží limit asi 11 měsíců. Od září 2026 SÚKL eviduje dodávky i Wegovy 7,2 mg, které podle sekundárního zdroje (ceník BENU od 1. 10. 2026) stojí asi 8 490 Kč za čtyři pera, tedy čtyři týdny, a limit by na něj vystačil zhruba na 4,6 měsíce. Dál počítáme se standardní dávkou 2,4 mg.

• Wegovy, první rok s postupným zvyšováním dávky: Cena za balení: 3 890-5 990 Kč · Rok léčby: 70 570 Kč · Limit 48 967 Kč pokryje: 9 balení, asi 8 měsíců
• Wegovy 2,4 mg: Cena za balení: 5 990 Kč · Rok léčby: 77 870 Kč · Limit 48 967 Kč pokryje: 8 balení, asi 7,4 měsíce
• Mounjaro 5 mg: Cena za balení: 6 890 Kč · Rok léčby: 89 570 Kč · Limit 48 967 Kč pokryje: 7 balení, asi 6,4 měsíce
• Mounjaro 15 mg: Cena za balení: 12 190 Kč · Rok léčby: 158 470 Kč · Limit 48 967 Kč pokryje: 4 balení, asi 3,7 měsíce

Srpnových 62 tisíc balení odpovídá zhruba 57 tisícům lidí, kteří se v tom měsíci léčili za vlastní peníze. V cenách bez karty a při průměru asi 6 900 Kč za balení jde asi o 430 milionů korun (rozpětí podle dávky zhruba 240 až 760 milionů). Oba údaje jsou náš hrubý, spíš horní odhad: dodávky do lékáren nejsou totéž co výdej pacientům a Mounjaro si ze svého platí i část diabetiků.

Co léky umí a kdy účinek mizí

V klinických studiích léky fungují dobře. Ve studii STEP 1 (Wilding a kolegové, NEJM 2021) zhubli dospělí bez diabetu se semaglutidem 2,4 mg za 68 týdnů v průměru 14,9 % hmotnosti, s placebem 2,4 %. Obě skupiny přitom měly program úpravy stravy a pohybu. Ve studii SURMOUNT-1 (Jastreboffová a kolegové, NEJM 2022) zhubli lidé s tirzepatidem za 72 týdnů 15,0-20,9 % podle dávky, s placebem 3,1 %. Všechny velké studie financovali výrobci.

Nejsilnější zdravotní výsledek přinesla studie SELECT (Lincoff a kolegové, NEJM 2023). U 17 604 lidí ve věku 45 a více let, kteří už prodělali nemoc srdce a cév, měli BMI 27 a víc a neměli diabetes, snížil semaglutid výskyt infarktu, mrtvice nebo úmrtí z kardiovaskulárních příčin z 8,0 na 6,5 % za průměrně 39,8 měsíce, tedy relativně o pětinu. Na všechny zaměstnance s nadváhou tento výsledek přenášet nejde. Kvůli nežádoucím účinkům léčbu ukončilo 16,6 % lidí se semaglutidem a 8,2 % s placebem.

Pro rozpočet je podstatné, co přijde po vysazení. V prodloužení studie STEP 1 účastníci po 68 týdnech skončili s lékem i s programem. V explorativní analýze podskupiny 327 z nich se za rok vrátily zhruba dvě třetiny ztracené váhy (11,6 ze 17,3 procentního bodu) a zlepšení tlaku, cukru a tuků v krvi se u většiny ukazatelů vrátilo směrem k výchozím hodnotám. Ve studii STEP 4 (Rubinová a kolegové, JAMA 2021) lidé po 20 týdnech léčby náhodně buď pokračovali, nebo přešli na placebo. Kdo pokračoval, zhubl za dalších 48 týdnů 7,9 %, kdo přešel na placebo, přibral 6,9 %. U tirzepatidu vyšel stejný obraz ve studii SURMOUNT-4: s placebem +14,0 %, s pokračující léčbou dalších -5,5 %. Podle autorů prodloužení STEP 1 to potvrzuje, že obezita je chronická nemoc a léčbu je pravděpodobně potřeba udržovat.

V běžné praxi přitom lidé léčbu často ukončí. V americké observační studii Rodriguezové a kolegů u 125 474 lidí, kteří v letech 2018-2023 zahájili léčbu semaglutidem, tirzepatidem nebo liraglutidem (tedy i v době výpadků dodávek), ji do roka ukončilo 64,8 % lidí bez diabetu. U komerčně pojištěných Američanů podle Marshalla a kolegů vzrostl podíl těch, kdo po roce pokračují, z 33 % (začátek léčby 2021) na 61 % (první pololetí 2024), a to u vybrané skupiny s nepřetržitým pojištěním, kterou tvoří jen něco přes polovinu zahajujících. Čtyři z pěti autorů ale pracují pro správce lékových benefitů, z jehož dat studie vychází. V dánské praktické ordinaci po roce pokračovalo 48 % z 206 pacientů, z nich 40 % na dávce 1 mg nebo nižší, tedy pod registrovanou udržovací dávkou. Pro Česko srovnatelná čísla nemáme.

Čeští obezitologové a diabetologové v přehledu Haluzíka a kolegů z roku 2023 označují dlouhodobé podávání léků v příštím desetiletí za pravděpodobně nezbytné a žádají aspoň částečnou úhradu pro spolupracující pacienty. Evropská asociace pro studium obezity (EASO) ve stanovisku z roku 2026 řeší, jak léky zapojit do ucelené péče s týmem odborníků a pravidelným sledováním. Odborníci tedy léky podporují, ale jako součást léčby, kterou vede lékař.

Benefit „léky na hubnutí z cafeterie“ by navíc nejspíš využily hlavně ženy. V zahraničních datech z praxe tvoří ženy zhruba tři čtvrtiny lidí, kteří lék užívají kvůli váze (u Marshalla 75,5 %, v dánské ordinaci 76 %). Česká data podle pohlaví nejsou k dispozici, statistika dodávek pohlaví nesleduje. Cestu mužů s velkým obvodem pasu, vysokým tlakem nebo cukrem k lékaři rozebíral dřívější článek o obvodu pasu.

Daně: lék z lékárny v limitu podle výkladu

Platný § 6 odst. 9 písm. d) bod 1 zákona o daních z příjmů osvobozuje nepeněžní „pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení“ (a také zdravotnických prostředků na lékařský předpis) až do výše průměrné mzdy. Samostatný zdravotní limit platí od roku 2025 a pro rok 2026 činí 48 967 Kč. Slova „lék“ ani „lékárna“ v něm nejsou. Zákon o zdravotních službách ale v § 4 odst. 1 definuje zdravotnické zařízení jako prostory pro poskytování zdravotních služeb a v § 5 odst. 2 písm. i) řadí mezi zdravotní péči farmaceutickou, tedy zejména lékárenskou a klinickofarmaceutickou. Na stejnou definici odkazuje pokyn Generálního finančního ředitelství D-59. Lék z lékárny je tedy podle tohoto výkladu zboží léčebného charakteru od zdravotnického zařízení a do limitu spadá. Výslovné stanovisko Finanční správy k lékům jsme nenašli. Starší stanovisko Koordinačního výboru z roku 2005 počítá s „ostatním sortimentem lékáren“, jde ale o dvacet let starý názor z doby před samostatným zdravotním limitem. Konkrétní nastavení proto proberte s daňovým poradcem.

Z metodické informace GFŘ k benefitům od roku 2024 plynou tři podmínky, které podle nás platí i po rozdělení limitu (metodika počítala ještě s jedním limitem) a na které se v praxi zapomíná:

• Plnění musí být nepeněžní a nesmí být mzdou, platem, odměnou ani náhradou za ušlý příjem. Firma platí lékárně přímo, poukazem nebo přes benefitní systém. Když zaměstnanci proplatí účtenku, jde o peněžní příjem a ten se daní.
• Do limitu zaměstnance se počítá i to, co čerpá pro rodinné příslušníky.
• Pro firmu je osvobozené plnění nedaňovým nákladem. Co limit přesáhne, je zdanitelný příjem zaměstnance a u firmy to je daňový náklad, pokud nárok vyplývá z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu nebo smlouvy (§ 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, podle výkladu poradců).

Od roku 2027 se situace pro léky nezlepší. Zákon č. 180/2026 Sb., o evidenci tržeb a o změně některých dalších zákonů (sněmovní tisk 189) prezident podepsal 17. 9. 2026 a ve Sbírce zákonů byl vyhlášen 7. 10. 2026. Příslušná změna zákona o daních z příjmů nabývá účinnosti 1. 1. 2027. Doplňuje § 6 odst. 7 písm. f) a přílohu č. 4 s plněními v rámci péče o zdraví zaměstnanců, která nejsou předmětem daně, a tedy se nepočítají do limitu. Podle vyhlášeného znění jde o nadstandardní preventivní prohlídky, diabetický screening u rizikových skupin, vyšetření kardiovaskulárního rizika, očkování na žádost samoplátce (mimo pravidelné, zvláštní, mimořádné a cestovní očkování), onkologický screening, vše „prováděné poskytovatelem zdravotních služeb“, a související laboratoř a zobrazování. Léky ani léčba v příloze nejsou. Každá položka začíná slovem „Jen:“ a otevřený („apod.“) je pouze výčet onkologických screeningů, takže lék z lékárny do přílohy podle našeho výkladu nezapadá. Zdravotní limit v § 6 odst. 9 písm. d) bodě 1 zákon nemění, jeho výši pro rok 2027 určí průměrná mzda podle nařízení vlády. Kam spadne třeba konzultace u obezitologa, zákon neřeší a do vydání metodiky Finanční správy to jisté nebude.

Jak to řeší firmy v USA

V USA platí zdravotní pojištění většinou zaměstnavatel, otázka tam proto zní, jestli lék zahrnout do firemního zdravotního plánu. Česká firma nic takového nemá, americká zkušenost ale ukazuje, kam se poptávka a náklady můžou pohnout.

Podle průzkumu KFF mezi zaměstnavateli z roku 2025 hradí léky ze skupiny GLP-1 na hubnutí 43 % firem s 5 000 a více zaměstnanci, které poskytují zdravotní pojištění (rok předtím 28 %). U firem s 200-999 zaměstnanci je to 16 %. Z největších firem, které je hradí, uvádí 66 % výrazný dopad na výdaje za léky a 59 % říká, že lidé léky využívali víc, než firma čekala. Třetina (34 %) firem, které léky hradí, podmiňuje úhradu setkáním s nutričním terapeutem, case managerem nebo terapeutem, případně účastí v programu změny životního stylu. Analýza dat UnitedHealthcare odhadla, že pokrytí léků na hubnutí přidalo v roce 2024 zdravotním plánům podle použité ceny léků 9-16 dolarů na každého pojištěného měsíčně, případné úsporu na jiné péči nepočítala.

Cenu má i opačný krok. Když jeden americký poskytovatel zdravotní péče svým zaměstnancům pokrytí těchto léků zrušil, 81 % z 247 dotázaných v průzkumu Francise a kolegů začalo zaměstnavatele vnímat hůř a 18 % zvažovalo odchod. Jde o malý průzkum u jediného zaměstnavatele, spíš signál než měření.

Kde to pro HR začne drhnout

Prvním dilematem je spravedlnost. Když firma dá všem stejný zdravotní rozpočet, liší se jen to, na co ho kdo použije. Kdo si z něj koupí lék na obezitu ve standardní udržovací dávce, vyčerpá ho zhruba za čtyři až sedm měsíců a na brýle, fyzioterapii nebo zubaře mu nezbude nic. To je jeho volba. Kdyby ale firma dala na léky na obezitu peníze navíc, platila by za jednu diagnózu víc než za depresi, bolesti zad nebo cukrovku, a to za lék, po jehož vysazení se váha často vrací.

Stejně citlivá jsou zdravotní data. Informace, že někdo užívá lék na obezitu, je údaj o zdravotním stavu, tedy zvláštní kategorie podle čl. 9 GDPR. Souhlas zaměstnance bývá kvůli nerovnému postavení vůči zaměstnavateli problematický. § 316 odst. 4 zákoníku práce navíc zakazuje vyžadovat od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce. Kdyby firma cílený příspěvek na léčbu obezity podmínila diagnózou, BMI nebo receptem, musela by zpracovávat údaje o zdravotním stavu, což jde jen při splnění přísných podmínek čl. 9 GDPR. Obecný zdravotní rozpočet, u kterého nevidí, co si kdo v lékárně koupil, tohle riziko nemá.

Ze stejného důvodu by americkou podmínku typu „lék jen s programem životního stylu“ firma sama kontrolovat nemohla: musela by vědět, kdo lék bere. Pokud chce firma s léčbou obezity přesto pomáhat, nejčistší cesta vede přes externího poskytovatele zdravotních služeb, který indikaci posoudí sám a firmě předá anonymní souhrn (u malých skupin pozor na zpětnou identifikaci). Daně takového uspořádání proberte s poradcem.

Pak je tu stigma. Firemní kampaň „teď si můžete Wegovy koupit z benefitů“ může vyznít jako vzkaz „s vaší váhou je něco v nepořádku“ a udělá z léků téma kuchyňky. Proč zahanbování lidi od péče spíš odrazuje, rozebíral dřívější článek o obvodu pasu. Pro firemní komunikaci se hodí jedno zjištění z amerického průzkumu Puhlové a kolegů z roku 2013, který se týkal slov, jimiž lékař mluví o váze: nejhůř lidé snášeli „morbidně obézní“, „tlustý“ a „obézní“, nejpřijatelnější bylo „váha“ nebo „nezdravá váha“. Posuzovat, kdo si léčbu „zaslouží“, firmě nepřísluší.

Poslední riziko jsou nelegální zdroje. Kdo na lék v lékárně nemá, může hledat levnější cestu. SÚKL upozornil na padělky Ozempicu v EU (informace o případech v Česku podle něj nemá) a evropské lékové agentury (EMA a HMA) v září 2025 společným prohlášením varovaly před prudkým nárůstem nelegálních nabídek na webech a sociálních sítích. Tady má smysl, aby firma zaměstnance aktivně varovala.

Jak nastavit zdravotní rozpočet

HR a C&B. Nechte léky na obecném zdravotním rozpočtu. Nic zvlášť nepovolujte ani nezakazujte a nedělejte kampaň na konkrétní lék. Komunikujte neutrálně, například „zdravotní rozpočet můžete využít u lékaře, v lékárně nebo u fyzioterapeuta“. Pak si vyjasněte, jak s léky zachází váš benefitní systém.

Zaměstnanci, který se ptá, odpovězte věcně: z limitu to podle znění zákona nejspíš jde, vystačí na několik měsíců a o léčbě rozhoduje lékař.

Manažeři. Nekomentujte váhu, hubnutí ani léky kolegů, a to ani zdánlivě přátelskou poznámkou typu „tys zhubl, bereš ty injekce?“. Když se zaměstnanec svěří, že léčbu začíná, nabídněte flexibilitu na kontroly u lékaře a dál se neptejte. Trávicí potíže jsou časté, nejvíc v době zvyšování dávky (i v randomizované fázi studie STEP 4 je mělo asi 42 % lidí se semaglutidem proti 26 % s placebem). U řidičů a na směnách řeší případné dopady na práci zaměstnanec se svým lékařem nebo s poskytovatelem pracovnělékařských služeb.

CFO pohled. Rok léčby jednoho člověka stojí ve scénářích z přehledu cen 70-160 tisíc Kč. Do 48 967 Kč jde o osvobozené plnění, které je pro firmu nedaňovým nákladem. Co firma zaplatí nad limit, je u zaměstnance zdanitelný příjem: zaměstnanci se z výplaty strhne daň a pojistné a firma z této částky odvede pojistné za zaměstnavatele ve výši 24,8 % na sociální a 9 % na zdravotní pojištění. Modelově: pokud firma plně hradí léčbu deseti lidem a jiné benefity jim limit 48 967 Kč nevyčerpaly, zaplatí ročně 0,7-1,6 milionu korun jen za léky, z toho 0,2-1,1 milionu nad limitem. K tomu přijde pojištěné asi 70-370 tisíc korun. Konec nákladu přitom není v dohledu, protože po vysazení se váha často vrací. Levnější cesta je nechat limit pro všechny stejný a peníze určené na prevenci dát od roku 2027 do vyšetření rizika u poskytovatele zdravotních služeb, které se do limitu nepočítá.

Tento článek nenahrazuje lékaře a žádnou léčbu nedoporučuje.

Rozpočet pro všechny diagnózy

Léky na obezitu pomáhají hlavně po dobu, kdy je člověk bere. Firma, která začne rozhodovat, komu léčbu zaplatí, se nevyhne tomu, aby věděla, kdo jaký lék užívá. Víc udělá, když cafeterii nechá jako peněženku, kterou má každý stejnou, diagnózu přenechá ordinaci a vlastní peníze dá do cesty k lékaři.

Než v prosinci uzavřete nabídku na rok 2027, sedněte si s dodavatelem benefitního systému nad dvě otázky: co HR vidí v reportech z lékáren a která vyšetření přesunete mimo limit, aby lidem v limitu zůstalo víc.

Adam Homola

Editor in chief, Benefit pro HR

Adama dlouhodobě fascinuje, jak věci fungují - lidé, týmy i celé organizace. Svůj zájem o lidské procesy propojuje s technologiemi, zejména s AI, kterou vnímá jako nástroj. Píše, edituje a kurátorsky vybírá obsah opřený o data a evidence-based přístup; jeho cílem je srozumitelně převádět komplexní témata do praxe HR a managementu. Dlouhodobě se věnuje digitální tvorbě a se zaujetím sleduje, jak technologický pokrok ovlivňuje práci i životy lidí.