Jak velký ten problém je
Začněme rozsahem. Podle dat Státního zdravotního ústavu má nadváhu nebo obezitu přes 60 procent dospělé populace. Když místo dotazníků nastoupí skutečné měření, vyjdou čísla ještě vyšší: studie s objektivním měřením BMI ukázala, že nad normální hmotností jsou zhruba dvě třetiny dospělých. Rozdíl mezi tím, co o sobě lidé říkají, a tím, co ukáže váha, je sám o sobě výmluvný.
Trend u dětí je ještě varovnější. Podíl dospívajících s nadváhou vyšplhal od roku 1996 z deseti na pětadvacet procent a obezita u dětí podle studie HBSC od roku 2010 vzrostla ze 4 na 6,3 procenta. To je generace, která za pár let nastoupí do firem.
A pak jsou tu náklady. Odhady České lékařské společnosti mluví o nákladech spojených s obezitou ve výši kolem deseti procent výdajů na zdravotnictví, tedy řádově desítky miliard korun ročně. Pozdější analýza Institutu ekonomických studií dospěla k částce přes 37 miliard, když započetla i nepřímé náklady jako ztracenou produktivitu. Obezita je přitom vstupní branou k cukrovce, vysokému tlaku a srdečně-cévním onemocněním, tedy přesně k diagnózám, které drží lidi mimo práci.
Nejrozšířenější benefit u nás
Rozšíření mluví za vše. Podle průzkumu Hospodářské komory nabízí příspěvek na stravování až 93 procent firem, což z něj dělá vůbec nejčastější zaměstnanecký benefit u nás. Velké průmyslové podniky často provozují vlastní závodní jídelny, menší firmy po roce 2021 hojně přešly na stravenkový paušál. Společné mají jedno: peníze tečou na jídlo každý pracovní den a ve velkém objemu.
Slepá skvrna daňového systému
Slepou skvrnu má samotný daňový režim. Daňové osvobození příspěvku na stravování nijak nerozlišuje nutriční hodnotu jídla. Pro rok 2026 je u zaměstnance od daně osvobozeno 129,50 korun na směnu, ať si za ně koupí pestrý oběd se zeleninou, nebo smažák s hranolky a sladký nápoj. Stát tu dotuje akt stravování, ne jeho kvalitu. Firma platí stejně v obou případech a v tom druhém nepřímo přispívá na problém, který ji jinde stojí peníze v podobě nemocnosti.
Co nás učí školní jídelny
Že posunout stravování zdravějším směrem není jednoduché, ukazuje živý příklad ze školních jídelen. Novela vyhlášky o školním stravování (vyhláška 310/2025 Sb.) po třiceti letech aktualizuje spotřební koš: víc zeleniny a luštěnin, méně cukru a soli. Reformu podporuje Ministerstvo zdravotnictví, Státní zdravotní ústav i lékařské a nutriční organizace, mimo jiné s odkazem na rostoucí dětskou obezitu. Naráží ale na odpor z provozní praxe. Zástupci školního stravování upozorňují na obtížnou proveditelnost nových košů, obavu, že dětem nová jídla nebudou chutnat, a administrativní zátěž. Tlak byl tak silný, že ministerstvo ostrou fázi s novými výživovými normami posunulo na rok 2027. Poučení pro firmu je dvojí: směr má silnou odbornou podporu, ale změna jídelníčku narazí na zvyk a provoz, pokud ji zavedete tvrdě a shora.
Co může udělat zaměstnavatel
Co s tím může zaměstnavatel reálně dělat, aniž by hned narazil na odpor nebo na riziko nerovného zacházení? Stravování má jednu velkou výhodu: zdravě se najíst může každý, takže tu nehrozí námitka, že benefit někoho vylučuje.
Pracujte s nabídkou, ne se zákazy. Dá se pracovat s poměrem, dostupností a viditelností zdravějších variant. Smažený řízek může zůstat, jen vedle něj bude na očích i lehčí volba. Když je čerstvý salát po ruce a za rozumnou cenu, sáhne po něm víc lidí. Umístění a cena fungují líp než kázání.
Spolupracujte s provozovatelem na složení menu. Ať už máte vlastní kantýnu, nebo dodavatele, jídelníček je věc dohody. Více zeleniny, plnohodnotné přílohy, menší porce cukru v nápojích. Drobné posuny v receptuře, kterých si strávník ani nevšimne, dávají v součtu za rok velký rozdíl.
Doplňte stravování o osvětu. Krátká informace o složení jídel, označení nutričně vyváženějších variant, občasný workshop o výživě. Edukace dává lidem možnost rozhodnout se líp, a to bez nátlaku.
Měřte a vyhodnocujte. Skladba prodaných jídel, podíl zdravějších variant, zpětná vazba strávníků. Tahle data vám řeknou, jestli posun funguje, a zároveň z benefitu udělají něco, co umíte obhájit před vedením.
V tom je rozdíl mezi pasivním a aktivním pojetím benefitu. Příspěvek na oběd jako pouhá položka v cafeterii jen přesouvá peníze. Stejné peníze nasměrované přemýšleně dělají z každodenního oběda nenápadný, levný a měřitelný nástroj prevence. Firemní oběd jíte dvě stě dní v roce, málokterý wellbeing program má takový dosah. Na zdraví zaměstnanců tak přispíváte každý den. Zbývá jen otázka, jestli na řešení, nebo na problém.
Shrnutí článku
Přes 60 procent dospělých Čechů má nadváhu nebo obezitu a většina z nich obědvá s firemním příspěvkem. Stravování je nejčastější benefit v Česku, daňové osvobození ale nehledí na nutriční kvalitu jídla. Náklady obezity přitom dosahují desítek miliard ročně.
Zaměstnavatel může z oběda udělat nástroj prevence, aniž by cokoli zakazoval: pracovat s nabídkou a dostupností zdravějších variant, ladit menu s provozovatelem, doplnit osvětu a měřit výsledky. Firemní oběd jíte dvě stě dní v roce, takový dosah má málokterý wellbeing program.
Adam Homola
Editor in chief, Benefit pro HR
Adama dlouhodobě fascinuje, jak věci fungují - lidé, týmy i celé organizace. Svůj zájem o lidské procesy propojuje s technologiemi, zejména s AI, kterou vnímá jako nástroj. Píše, edituje a kurátorsky vybírá obsah opřený o data a evidence-based přístup; jeho cílem je srozumitelně převádět komplexní témata do praxe HR a managementu. Dlouhodobě se věnuje digitální tvorbě a se zaujetím sleduje, jak technologický pokrok ovlivňuje práci i životy lidí.
