Co ukazují data
Ukazatel naděje dožití ve zdraví (HLY) měří, kolik let člověk pravděpodobně prožije bez vážnějšího omezení v běžných činnostech. Česko v něm dlouhodobě zaostává za průměrem Evropské unie a spíš stagnuje. Unijní průměr je u mužů 62,8 a u žen 63,3 roku, Česko je pod ním u obou pohlaví. Národní institut SYRI to shrnul tak, že Češi jsou před smrtí v průměru sedmnáct let nemocní, o pět let déle než Švédové.
Pohled na věk pětašedesáti let dotahuje čísla do praxe. Pětašedesátiletý muž má v Česku naději prožít ve zdraví ještě zhruba sedm let, žena necelých osm. To je přesně to období, do kterého dnešní reforma posouvá konec pracovního života.
Pod tím vším stárne celá pracovní síla
Pod povrchem se mění celá struktura pracovní síly. Silné ročníky takzvaných Husákových dětí, narozené v sedmdesátých letech, se blíží k důchodu. Index ekonomické závislosti, tedy počet lidí mimo produktivní věk na sto lidí v produktivním věku, vzrostl podle ČSÚ za deset let z 60 na 72. Na sto dětí dnes připadá přes 130 seniorů. Produktivní složku populace v posledních letech drží do velké míry pracovní imigrace, hlavně z Ukrajiny.
Jinak řečeno: pracovní síla stárne, mladších lidí ubývá a ti, kdo zůstávají v práci déle, do ní vstupují do let, kdy chronická onemocnění začínají přibývat. Nemocnost české populace roste znatelně už po čtyřicítce.
Důchodový věk: měnící se číslo, neměnný problém
Do toho mluví politika. Reforma z minulého volebního období posunula strop důchodového věku na 67 let pro nejmladší dnešní ročníky, lidí narozených do roku 1965 se naopak nedotkne. Nová vláda signalizuje záměr parametry reformy revidovat a o návratu stropu na 65 let se vede debata. Jak to nakonec dopadne, je k dnešku otevřené.
Pro HR je ale podstatné, že jádro problému zůstává nezávisle na výsledku. Ať bude hranice 65, nebo 67, lidé budou odcházet do důchodu v době, kdy už řada z nich žije s diagnózou. Stavět strategii pracovní síly na konkrétním čísle, které se může změnit po volbách, by byla chyba.
Co to znamená pro vaši výsledovku
Pro firmu z toho plynou tři konkrétní dopady na náklady.
Prezentismus u chronicky nemocných. Člověk s neléčenou bolestí zad, cukrovkou nebo vysokým tlakem do práce chodí, ale podává nižší výkon a dělá víc chyb. Tahle skrytá ztráta produktivity bývá dražší než samotná absence, jen ji nikdo nevykazuje.
Delší rekonvalescence ve vyšším věku. Co dvacetiletý vyleží za víkend, padesátníkovi zabere týden. S rostoucím průměrným věkem týmu poroste i počet zameškaných dnů.
Ztráta zkušených lidí. Když člověk s dvaceti lety praxe odejde kvůli zdravotním problémům dřív, než plánoval, odchází s ním know-how, které těžko nahradíte náborem.
Kde začít
Prevence u stárnoucí pracovní síly se proto vyplácí čistě ekonomicky.
Začněte daty o vlastní pracovní síle. Věková struktura týmů, nejčastější důvody absencí, profese s největší fyzickou zátěží. Bez téhle mapy střílíte naslepo. Většina firem přitom data má, jen je nikdy nepropojí s plánováním benefitů.
Zaveďte věkový management. Jde o to přizpůsobit práci tomu, jak se člověk s věkem mění. Rotace na fyzicky náročných pozicích, předávání zkušeností mladším kolegům, realistické nároky na směnnost.
Investujte do ergonomie tam, kde to bolí. U sedavých profesí jde o židle, monitory a pohyb během dne. Ve výrobě o manipulaci s břemeny a opakované pohyby. Návratnost se počítá v ušetřených dnech pracovní neschopnosti.
Zaměřte prevenci na nejčastější civilizační rizika. Pohybový aparát, srdce a cévy, metabolismus. Tam se chronická onemocnění rodí a tam má včasná prevence největší smysl. Edukace, screening dostupný všem, podpora pohybu a zdravějšího stravování.
Stát řeší zdraví populace pomalu a věk odchodu do důchodu zvyšuje rychleji, než stíhá řešit jeho následky. Mezeru mezi tím, jak dlouho lidé žijí a jak dlouho zůstávají zdraví, ale nakonec zaplatí někdo konkrétní. Buď zaměstnanec sníženou kvalitou posledních pracovních let, nebo firma ztrátou produktivity a zkušených lidí. Demografie se vás dotkne tak jako tak. Ve vaší moci zůstává jen jedno: jestli začnete reagovat teď, dokud máte čas i lidi, nebo až ve chvíli, kdy vám začnou odcházet.
Shrnutí článku
Češi prožijí ve zdraví jen kolem 62 let, ale věk odchodu do důchodu stát posouvá výš. Velká část lidí tak odpracuje poslední roky před penzí s nějakou diagnózou a tuto mezeru nakonec zaplatí buď zaměstnanec, nebo firma.
Pro HR z toho plynou náklady v podobě prezentismu, delší rekonvalescence a ztráty zkušených lidí. Vyplatí se proto začít daty o vlastní pracovní síle, zavést věkový management, investovat do ergonomie a cílit prevenci na nejčastější civilizační rizika.
Adam Homola
Editor in chief, Benefit pro HR
Adama dlouhodobě fascinuje, jak věci fungují - lidé, týmy i celé organizace. Svůj zájem o lidské procesy propojuje s technologiemi, zejména s AI, kterou vnímá jako nástroj. Píše, edituje a kurátorsky vybírá obsah opřený o data a evidence-based přístup; jeho cílem je srozumitelně převádět komplexní témata do praxe HR a managementu. Dlouhodobě se věnuje digitální tvorbě a se zaujetím sleduje, jak technologický pokrok ovlivňuje práci i životy lidí.
