Většina firem dnes mluví o umělé inteligenci ve dvou polohách. Buď jako o hrozbě, která přijde a sebere lidem práci, nebo jako o nástroji, který si zaměstnanci nějak osvojí sami, když dostanou přístup k ChatGPT. Obě polohy jsou promarněná příležitost, protože míjí jedno docela zásadní zjištění.
Jen zhruba pět procent zaměstnanců dnes umí s AI pracovat naplno. Tím se nemyslí, že si občas nechají přeformulovat e-mail, ale že kolem ní reálně přestavěli způsob, jak dělají svoji práci. A ti samí lidé mají podle dat výrazně vyšší šanci na lepší plat a na povýšení než kolegové, kteří AI jen tu a tam zkoušejí.
Pro HR z toho plyne jiná otázka než „nahradí nás AI“. Zní: dáte svým lidem šanci patřit mezi těch pět procent dřív, než to za vás udělá konkurence?
Vzácná dovednost má svoji cenu, ať se vám to líbí, nebo ne
Začněme penězi, protože ta čísla jsou těžko přehlédnutelná. PwC ve svém AI Jobs Barometru, pro který prošla skoro miliardu pracovních inzerátů napříč šesti kontinenty, spočítala, že mzdové prémium za AI dovednosti vyskočilo v průměru na 56 procent. Ještě v předchozí edici to bylo 25 procent. Aby nedošlo k omylu: tahle prémie neměří rozdíl mezi programátorem a recepční, ale mezi dvěma lidmi ve stejné profesi, z nichž jeden s AI umí pracovat a druhý ne.
K tomu se přidává tempo. PwC zjistila, že dovednosti potřebné v nejvíc AI exponovaných profesích se mění o 66 procent rychleji než dřív. Jinými slovy, to, co váš člověk uměl před dvěma lety, dnes stačí čím dál míň, a interval, ve kterém to platí, se zkracuje.
Když si k tomu přidáte průzkum americké pracovní síly od Googlu a agentury Ipsos, dostanete docela jasný obrázek. Jen pět procent lidí splňuje definici takzvané AI fluency, tedy buď s AI přepracovali svoje pracovní postupy, nebo ji používají alespoň týdně napříč osmi a více různými situacemi. Dalších asi 35 procent jsou ti, kdo si s AI tu a tam pohrají. A právě mezi těmito dvěma skupinami je propast. Lidé, kteří umí s AI pracovat naplno, mají zhruba čtyřapůlkrát vyšší pravděpodobnost vyššího platu a čtyřikrát vyšší pravděpodobnost povýšení než ti, kdo si s ní jen hrají. A k tomu si v práci ušetří v mediánu osm hodin týdně, zatímco příležitostní uživatelé jen tři.
Shrnuto: máme tu dovednost, která je vzácná, draze placená a rychle se vyvíjí. A většinu z toho, jestli ji lidé získají, nechávají firmy náhodě.
AI nepožírá místa tak, jak se čekalo
Tady je dobré zastavit se u jednoho příliš exponovaného strašáka. Vyprávění o tom, jak AI vymaže pracovní místa, znělo posledních pár let všude. Realita zatím vypadá jinak a pro HR je to spíš dobrá zpráva.
PwC v datech vidí, že počet pozic, které vyžadují AI dovednosti, vzrostl o 7,5 procenta, a to v době, kdy celkový počet pracovních inzerátů klesl o 11,3 procenta. Trh se tedy zužuje, ale poptávka po lidech, kteří s AI umí, roste proti proudu. Stroje tu lidi nenahrazují. Hodnota se jen přesouvá k těm, kdo je umí ovládat.
Pohled zevnitř práce přidává Microsoft ve svém Work Trend Indexu, do kterého se zapojilo přes třicet tisíc lidí ve více než třiceti zemích. Ukázal docela varovnou mezeru mezi vedením a řadovými lidmi. Tomu, jak fungují takzvaní AI agenti, rozumělo 67 procent lídrů, ale jen 40 procent zaměstnanců. Vedení si o AI povídá na konferencích, lidé pod ním se k té znalosti teprve prokousávají. A přesně tuhle mezeru má dobrý firemní program zaplnit.
Že to vedení tuší, naznačuje další číslo z téhož průzkumu. Skoro polovina lídrů, konkrétně 47 procent, řadí vzdělávání lidí v AI mezi nejvyšší priority na příští rok a půl. Záměr tedy je. Co většinou chybí, je převést ho na něco konkrétního, co zaměstnanec pozná a ocení.
Jak z toho udělat benefit, který lidi poznají
Teď k té praktické části, protože „učte lidi AI“ je rada zhruba stejně užitečná jako „buďte zdraví“. Pojďme konkrétně.
Začněte tím, že AI vzdělávání pojmenujete jako benefit. Když firma řekne „dáváme lidem stravenky, sportovní kartičky a interní AI akademii“, posílá tím signál, že počítá s tím, že její lidé budou za rok cennější na trhu. To je přesně to, co dnes lidé od dobrého zaměstnavatele chtějí slyšet.
Formy se přitom dají odstupňovat podle toho, kolik máte času a peněz. Na začátku stačí pravidelné hodiny vyhrazené na experimentování, kdy lidé nemají za úkol nic odevzdat, jen si zkoušet, co AI v jejich práci umí. Dál můžete postavit interní program, kde lidé, kteří už AI denně používají, učí ostatní ve svém oddělení. A pak jsou tu projektové úkoly, kde si člověk vyzkouší AI na něčem reálném mimo svoji běžnou agendu. Ani jedna z těch věcí nestojí na drahé platformě koupené předem. Stojí na čase a důvodu, který lidem dáte.
Proč se to vyplatí, ukazuje LinkedIn ve svém Workplace Learning Reportu. Firmy, které se chovají jako takzvaní šampioni kariérního rozvoje, tedy ty, které do růstu svých lidí systematicky investují, jsou ziskovější, líp si drží zaměstnance a jsou napřed i v zavádění AI. Takových firem je přitom jen 36 procent. Zbytek o rozvoji mluví a nedělá ho.
A přitom 88 procent firem se zároveň bojí, že jim lidé odejdou, a poskytování vzdělávání označují za svoji nejsilnější zbraň proti odchodům.
Logika je jednoduchá. Lidé zůstávají tam, kde rostou.
Shrnutí článku
Naplno s AI dnes pracuje jen asi pět procent zaměstnanců a právě ti mají vyšší šanci na lepší plat i povýšení. Článek ukazuje, proč je AI gramotnost nejcennější benefit roku, co o ní říkají data PwC, Microsoftu a LinkedInu a jak ji ve firmě budovat bez drahé platformy.
Adam Homola
Editor in chief, Benefit pro HR
Adama dlouhodobě fascinuje, jak věci fungují - lidé, týmy i celé organizace. Svůj zájem o lidské procesy propojuje s technologiemi, zejména s AI, kterou vnímá jako nástroj. Píše, edituje a kurátorsky vybírá obsah opřený o data a evidence-based přístup; jeho cílem je srozumitelně převádět komplexní témata do praxe HR a managementu. Dlouhodobě se věnuje digitální tvorbě a se zaujetím sleduje, jak technologický pokrok ovlivňuje práci i životy lidí.
