Čtyři z deseti lidí, kteří se v Česku v posledních pěti letech dlouhodobě starali o blízkého, jsou muži. Na muže ale v roce 2024 připadla jen čtvrtina výplat dlouhodobého ošetřovného (podle dat ČSSZ v průměru 1,6 tisíce výplat měsíčně, z toho 1,2 tisíce ženám). Ta dávka nahrazuje pečujícímu po hospitalizaci blízkého část výdělku. Číslo o mužích pochází z průzkumu, který pro MPSV zpracovala agentura SC&C, takže obě čísla nepopisují úplně stejnou skupinu. Rozdíl je ale dost velký na to, aby si ho HR všimlo.
Od 1. ledna 2027 může firma zaměstnanci i jeho rodině zaplatit pečovatelskou službu, osobní asistenci nebo odlehčovací službu, a to bez daně a pojistného u zaměstnance. Benefit ale nepomůže tomu, kdo si nepřipouští, že pečuje. Podle výzkumů je takových lidí řada.
Jak vypadá péče, když pečuje syn
Typická pečující je podle průzkumu MPSV žena ve věku 45 až 64 let, která se nejčastěji stará o rodiče (49 %). Muži ale tvoří 40 % pečujících. Pečující věnují péči v průměru 24 hodin týdně (ženy 33 hodin), tedy víc než polovinu plného úvazku. Muži dělají trochu jiné věci: doprovázejí rodiče k lékaři nebo na úřad (90 % proti 74 % žen), spravují jim peníze (80 % proti 73 %) a pomáhají jim finančně (94 % proti 76 %). Hygienu a pomoc u jídla zajišťuje 57 % mužů a 72 % žen.
„Záleží na tom, koho považujeme za pečující. Divili byste se, kolik mužů pravidelně volá svým rodičům, kolik jich nakupuje nebo nastavuje ovládání na televizoru. I to považujeme za péči. Na muže a na ženy jsou již od mala kladené jiné nároky, okolí na ně spoléhá v jiných oblastech fungování v životě. A tak muži často ‚tahají‘ při péči za jiný konec…
Muž sám má často, když přichází, již nějakou představu o své roli pečujícího. Chce jednat rychle, zařídit věci dopředu, být efektivní. Potřebuje vidět výsledky a znát prognózu.“
Mgr. Martina Bezoušková, DiS., psycholožka, a Mgr. Petra Kýhosová, poradkyně v péči o blízké, spoluzakladatelky Pečujtee
Ve věku 50 až 64 let pečuje o vlastní rodiče 45 % pečujících mužů (u žen 63 %) a o rodiče své manželky 30 % (u žen jen 17 %). Údaj vychází z průzkumu s 288 pečujícími muži. Stárnoucí tchán nebo tchyně tak u mužů v produktivním věku nejsou výjimkou, a firma by je proto měla v pravidlech benefitu uvést mezi rodinné příslušníky výslovně.
Péče se propisuje i do práce. Podle stejného průzkumu musel kvůli ní 12 % pečujících zkrátit úvazek a dalších 12 % odejít ze zaměstnání nebo přestat podnikat. A seniorů přibývá: podle Českého statistického úřadu bylo na konci roku 2025 ve věku 65 a více let téměř 21 % obyvatel Česka a do poloviny století má jejich podíl vzrůst na 29 %.
Proč si o pomoc neřeknou
Část odpovědi nabízí přímo průzkum MPSV. Pečující, kteří by nějakou službu potřebovali, ale nevyužívají ji, uvádějí nejčastěji, že ji nepotřebují nebo nechtějí (37 %). Druhým nejčastějším důvodem je nedostatek informací nebo složitost celého procesu (30 %), a ten zmiňují častěji muži (38 %) než ženy (25 %). Podskupina je malá (176 pečujících), berte rozdíl proto jako orientační. Sociálního pracovníka nebo sociální službu v místě by při začátku péče oslovilo 67 % žen, ale jen 38 % mužů.
„Vědět, kde je v péči o rodiče moje místo, je dobrá věc. A umět si odpovědět na to, v čem mi při péči bude nebo nebude dobře, je dovednost, která je někdy pro muže přirozenější než pro ženy. Umějí lépe limitovat, kdy pomohou a kdy ne. Mnohdy se ale za snahou věci zařídit a vyřídit skrývá přirozený strach z toho, co bude a jak se situace bude vyvíjet. Pokud nevidíme konce nebo řešení, přirozeně se dostáváme do tenze. A tenzi řeší muži různě.“
Mgr. Martina Bezoušková, DiS., psycholožka, a Mgr. Petra Kýhosová, poradkyně v péči o blízké, spoluzakladatelky Pečujtee
Druhou část odpovědi přinášejí britské výzkumy: řada lidí se za pečující vůbec nepovažuje. V šetření organizací Men's Health Forum a Carers Trust z roku 2014 mezi 609 pečujícími muži víc než čtvrtina zaměstnaných o sobě ostatním jako o pečujícím nemluví, takže podpora v práci se k nim nemusí dostat. Studie Elise Whitley a Michaely Benzeval (The Journals of Gerontology, 2025) na datech 8 744 pečujících zjistila, že se za pečující nepovažovaly skoro dvě třetiny z nich, a rozdíl mezi muži a ženami se po zohlednění dalších faktorů neprokázal.
Mužům se k tomu přidává druhá překážka: častěji uvádějí, že o službách nevědí nebo je považují za složité. Firma proto pečující najde snáz otázkou, co pro rodiče dělají, než výzvou, ať se přihlásí.
Co se mění od 1. ledna 2027
Příspěvek na sociální služby přináší zákon č. 180/2026 Sb., o evidenci tržeb (EET 2.0), jehož součástí je novela zákona o daních z příjmů. Zákon vyšel ve Sbírce zákonů 7. října 2026 a změny zákona o daních z příjmů platí od 1. ledna 2027. Osvobození stanoví nový bod 4 v § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů. Podmínky a ověřování poskytovatele rozebírá průvodce z 15. října.
- Co a pro koho: osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, odlehčovací služba, raná péče, centrum denních služeb a denní stacionář. Příspěvek může jít zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi.
- Podmínky: služba musí mít komunitní charakter a poskytovat ji registrovaný poskytovatel. Příspěvek musí být nepeněžní, typicky platba přímo poskytovateli. Peníze vyplacené zaměstnanci „na péči“ ani odměna příbuznému, který se stará doma, podle našeho výkladu pod osvobození nespadají.
- Zaměstnanec: příspěvek je osvobozený od daně z příjmů, a proto se nezapočítává ani do vyměřovacího základu pojistného. Roční limit zákon nestanoví.
- Firma: příspěvek patří mezi výdaje, které nejsou daňově uznatelné (§ 25 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů). Firma ho platí ze zisku po zdanění, případně ze sociálního fondu.
Pozor na pobytové služby. Podle § 33a zákona o sociálních službách může mít komunitní charakter terénní nebo ambulantní služba, z pobytových služeb ale jen ty podle § 47 až 51. Pobytová odlehčovací služba, tedy krátkodobý pobyt rodiče v zařízení, mezi ně nepatří. U terénních a ambulantních služeb rozhoduje, jak je služba registrovaná. Finanční správa tento výklad zatím nepotvrdila, proto si ho před nastavením benefitu ověřte s daňovým poradcem. Jak ověřit poskytovatele, popisuje průvodce.
Kolik to stojí a proč to dává smysl i finančnímu řediteli
Příspěvek je pro firmu daňově neuznatelný, přesto vyjde levněji než přidat do mzdy. Aby zaměstnanec se sazbou daně 15 % dostal ve mzdě 1 000 Kč čistého navíc, potřebuje hrubou mzdu 1 362 Kč (po odvodu 15 % daně, 7,1 % sociálního a 4,5 % zdravotního pojistného). K ní firma při sazbách pojistného z roku 2026 doplatí 33,8 %, takže mzda stojí asi 1 823 Kč. Po započtení daně z příjmů právnických osob (21 %) vychází mzda zhruba na 1 440 Kč, kdežto příspěvek na službu ve stejné hodnotě stojí firmu 1 000 Kč. Výpočet nezohledňuje slevy na dani a předpokládá firmu, která daň z příjmů platí.
Samotná služba není drahá. Klient platí za hodinu péče podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. nejvýš 165 Kč, nad 80 hodin měsíčně nejvýš 145 Kč. Deset hodin pečovatelské služby týdně tak vyjde nejvýš zhruba na 7 150 Kč měsíčně (při 4,33 týdne v měsíci).
Druhý argument je doba, po kterou zkušený zaměstnanec chybí. Od 1. června 2025 zaměstnavatel podle § 191a zákoníku práce (ve znění novely č. 120/2025 Sb.) nemůže odmítnout pracovní volno pro dlouhodobou péči. Dlouhodobé ošetřovné, na které vzniká nárok po hospitalizaci blízkého, se vyplácí nejdéle 90 dní ve výši 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Když firma během těch tří měsíců pomůže rodině zajistit pečovatelskou službu nebo denní stacionář, může zaměstnanec zůstat na plném úvazku místo zkráceného úvazku nebo výpovědi.
Příspěvek ale nevytvoří službu tam, kde žádná volná není. Podle ČSÚ evidovali poskytovatelé v roce 2024 téměř 6 tisíc neuspokojených žádostí o pečovatelskou službu a 5,4 tisíce o osobní asistenci (jde o počet žádostí, ne lidí). V krajích s dlouhými pořadníky má pro zaměstnance stejnou cenu jako peníze i informace, kam se obrátit, a pružnější směny.
Jak benefit nabídnout mužům
Komunikace pro pečující zaměstnance často míří na lidi, kteří se za pečující už považují. Kdo tátovi dvakrát týdně nakoupí a jednou za měsíc ho odveze na kardiologii, takovou zprávu přeskočí. Benefit pak leží v nabídce a na poradě zazní, že o něj není zájem.
Ptejte se na konkrétní úkony. Otázku „Pečujete o blízkého?“ nahraďte větou: „Vozíte rodiče k lékaři, vyřizujete jim úřady, nákupy nebo léky? Od ledna vám s tím firma může pomoct.“ Kdo se v seznamu pozná, čte dál.
Oslovte lidi ve chvíli, kdy péče začíná. Nejlepší příležitost je žádost o volno kvůli propuštění rodiče z nemocnice, o dlouhodobé ošetřovné nebo o změnu směn. Jedna věta personalisty nebo mzdové účetní v tu chvíli zabere líp než celofiremní e-mail. Zaměstnanci přitom poraďte, ať se ještě před propuštěním rodiče zeptá lékaře na rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče, protože na něm nárok na dlouhodobé ošetřovné stojí.
Mluvte o předání práce, ne o přijetí pomoci. Muž, který chce věci zařídit rychle a efektivně, snáz přijme představu, že část úkolů svěří profesionálovi. Pečovatelská služba přiveze oběd, nakoupí nebo pomůže s hygienou, tísňová péče pohlídá rodiče, který žije sám.
Dejte informace na jedno místo a chtějte jen nutné údaje. Stačí jedna stránka na intranetu: co která služba dělá, kolik stojí, jak najít poskytovatele a na koho se ve firmě obrátit. Tam, kde lidé nesedí u počítače, pomůže leták v šatně s QR kódem. Diagnóza rodiče ani stupeň jeho závislosti firmu nezajímají, k příspěvku stačí smlouva nebo faktura od poskytovatele. Přímý nadřízený si únavy a častých telefonátů všimne dřív než HR, schvalovat ale nemá: žádost ať jde rovnou na HR.
Pro HR a C&B
- Rozhodněte o formě plnění. Osvobození má jen nepeněžní příspěvek, tedy platba přímo poskytovateli. Proplacení účtenky zaměstnanci pod osvobození podle našeho výkladu nespadá.
- Ve vnitřním předpisu vymezte rodinné příslušníky a napište mezi ně výslovně i rodiče partnera (výklad ověřte s daňovým poradcem). Jinak benefit mine muže, kteří pečují o tchána nebo tchyni.
- Registraci poskytovatele ověřte v Registru poskytovatelů sociálních služeb MPSV. Otevřená data registru neuvádějí, jestli jde o službu komunitního charakteru, nechte si to proto potvrdit od poskytovatele (podrobnosti v průvodci).
- Zákon limit nestanoví, rozpočet ale potřebujete. Nastavte vnitřní strop na zaměstnance a rok a po prvním pololetí ho vyhodnoťte.
Než uzavřete rozpočet na rok 2027
Příspěvek je jednoduchý nástroj s jednou slabinou: cestu k lidem, kteří ho potřebují nejvíc, si sám nenajde. Než při přípravě rozpočtu na rok 2027 rozhodnete, jestli ho zavést a s jakým stropem, zjistěte, kolik pečujících ve firmě máte. Do nejbližšího průzkumu přidejte otázku postavenou na úkonech: „Pomáháte rodičům nebo rodičům partnera s dopravou, úřady, nákupy nebo léky? Kolik hodin týdně?“ Odpovědi ukážou i muže, kteří by se na přímou otázku, jestli pečují, neozvali.
Shrnutí článku
- Mezi lidmi, kteří v Česku dlouhodobě pečují o blízkého, je 40 % mužů, ale v roce 2024 na ně připadla jen čtvrtina výplat dlouhodobého ošetřovného. Průzkum a statistika nepopisují stejnou skupinu.
- Mezi pečujícími, kteří by službu potřebovali, ale nevyužívají ji, uvádí nedostatek informací nebo složitost 38 % mužů a 25 % žen (malý vzorek, 176 lidí). Kdyby začali pečovat, sociálního pracovníka by oslovilo 38 % mužů a 67 % žen.
- Od 1. ledna 2027 může firma podle zákona č. 180/2026 Sb. zaměstnanci i jeho rodinnému příslušníkovi přispět na sedm druhů sociálních služeb: osobní asistenci, pečovatelskou službu, tísňovou péči, odlehčovací službu, ranou péči, centrum denních služeb a denní stacionář. U zaměstnance je příspěvek osvobozený od daně i pojistného. Roční limit zákon nestanoví.
- Příspěvek musí být nepeněžní a služba registrovaná a komunitního charakteru. Pro firmu jde o daňově neuznatelný výdaj.
- Stejná čistá částka vyjde na 1 000 Kč přes příspěvek a zhruba 1 440 Kč přes mzdu (zaměstnanec se sazbou daně 15 %, sazby pojistného z roku 2026, firma platí daň z příjmů 21 %).
- Aby se benefit k mužům dostal, ptejte se na konkrétní úkony, nabídněte ho ve chvíli, kdy péče začíná, a chtějte jen nutné údaje.
Editor in chief, Benefit pro HR
Adama dlouhodobě fascinuje, jak věci fungují - lidé, týmy i celé organizace. Svůj zájem o lidské procesy propojuje s technologiemi, zejména s AI, kterou vnímá jako nástroj. Píše, edituje a kurátorsky vybírá obsah opřený o data a evidence-based přístup; jeho cílem je srozumitelně převádět komplexní témata do praxe HR a managementu. Dlouhodobě se věnuje digitální tvorbě a se zaujetím sleduje, jak technologický pokrok ovlivňuje práci i životy lidí.
