Vybuchuje, přepíná se, víc pije. Proč manažeři u mužů přehlížejí depresi

Představte si mistra, který léta drží směnu pohromadě. Posledního půl roku je jiný: na poradě křičí kvůli maličkosti, bere každý přesčas, o pauze sedí sám a po víkendu chodí pozdě. Vedoucí to řeší jako kázeňský problém, nejdřív domluvou, potom vytýkacím dopisem. Otázka, jak se vlastně má, nezazní, protože smutně nevypadá.

Situace je modelová, její vzorec ale výzkum popisuje už od devadesátých let. A vysvětluje i to, proč dobře míněná reakce vedoucího v takové chvíli míří vedle.

Deprese, která nevypadá jako deprese

Když se řekne deprese, většina lidí si vybaví smutek, pláč, únavu a stažení do sebe. Tak ji popisují diagnostická kritéria a tak ji častěji popisují ženy. Část lidí, a častěji muži, prožívá tíseň spíš navenek, v chování. Odborníci tomu říkají externalizující projevy: podrážděnost, výbuchy vzteku, riskování, pití nebo užívání drog.

Australská kvalitativní studie Brownhillové a kolegů z roku 2005 popsala u části mužů postupný sled vyhýbání, otupování a útěku, který může vyústit v agresi, násilí i sebevraždu. Rozdíl mezi pohlavími podle autorů leží hlavně ve způsobu, jakým lidé depresi vyjadřují, méně v tom, jak ji prožívají. Vedoucí, který hledá smutného a utlumeného člověka, tak snadno přehlédne toho, kdo se vzteká a přepíná.

„Mužská deprese“ přitom není samostatná diagnóza. Označuje projevy, které se u mužů objevují častěji, a rozdíly mezi pohlavími vycházejí v datech většinou malé. Jeden výbuch na poradě depresi nedokazuje, nápadná a trvalá změna chování ale stojí za otázku.

Co ukazují česká data

Podle Českého statistického úřadu zemřelo v Česku v roce 2024 sebevraždou 1 561 lidí, o 308 více než o rok dříve. Velkou část nárůstu vysvětluje změna metodiky: Ústav zdravotnických informací a statistiky poprvé porovnal zdravotní statistiku s údaji Policie ČR a část úmrtí, která statistika dřív vedla jako nehody nebo jako úmrtí s nezjištěným úmyslem, přeřadil mezi sebevraždy. Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) proto nárůst chápe spíš jako zpřesnění statistiky než jako zhoršení situace.

Rozložení podle pohlaví se nezměnilo. Z 1 561 zemřelých bylo podle NÚDZ 1 261 mužů, tedy zhruba čtyři z pěti. Poměr platí dlouhodobě: v letech 2020 až 2024 zemřelo sebevraždou v průměru 1 057 mužů a 255 žen ročně. Nejvíc případů připadá na čtyřicátníky a padesátníky, tedy na lidi uprostřed pracovního života. U mužů ve věku 20 až 29 let stála sebevražda ve stejném období zhruba za každým čtvrtým úmrtím. V celé Evropské unii tvořili muži v roce 2023 podle Eurostatu 76,4 % zemřelých sebevraždou.

Nepoměr, který by měl firmy zajímat

Kdyby muži psychicky strádali méně, dávalo by smysl, že méně chodí k lékaři a méně marodí. Umírají ale častěji.

Podle dat České správy sociálního zabezpečení, která zpracovává ČSÚ, skončilo v roce 2025 kvůli duševním poruchám 41,2 tisíce neschopenek žen a 21,6 tisíce neschopenek mužů. Muži tak tvoří 34 % těchto neschopenek, přestože nemocensky pojištěných mužů a žen je v Česku téměř stejně (2,31 a 2,40 milionu). Pokud už muž kvůli psychice na neschopenku odejde, zůstane na ní v průměru 77 dní.

Podobně vypadá zdravotní péče. Podle ročenky ÚZIS tvořili muži v roce 2022 jen 38 % pacientů ambulantní psychiatrie. S depresí se tam léčilo 26 449 mužů a 65 637 žen. U poruch způsobených alkoholem je poměr opačný, 12 493 mužů proti 6 780 ženám, a podobně je to u ostatních návykových látek. Deprese je tedy v ambulancích převážně ženská diagnóza a alkohol převážně mužská.

K odborníkovi chodí muži méně i v celé populaci. V evropském šetření EHIS z roku 2019 uvedlo 3,1 % českých mužů a 4,7 % žen starších 15 let, že za posledních 12 měsíců navštívili psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra. Průměr EU činil 5,2 % u mužů a 7,7 % u žen. Česká populační studie CZEMS z NÚDZ navíc zjistila, že poruchy spojené s alkoholem mělo v roce 2017 10,8 % dospělých a závislost na alkoholu byla zhruba dvakrát častější než v evropském odhadu (6,6 % proti 3,4 %).

Statistiky samy příčinu nevysvětlují. Dohromady ale naznačují, že se potíže mužů do zdravotního systému dostávají pozdě nebo vůbec.

Co o tom říká výzkum

Na švédském ostrově Gotland v letech 1983 až 1984 proškolili všechny praktické lékaře v rozpoznávání a léčbě deprese. Sebevražd na ostrově ubylo, počet sebevražd mužů se ale téměř nezměnil. Walter Rutz a kolegové v roce 1997 popsali, že muže, kteří na Gotlandu zemřeli sebevraždou, zdravotníci znali málokdy, zatímco policie a sociální služby často. Autoři došli k závěru, že muži bývají depresivní podobně často jako ženy, jen jinak, a lékaři jejich depresi proto často nepoznají a neléčí.

Americká studie publikovaná v roce 2013 v časopise JAMA Psychiatry (Martin, Neighbors a Griffith) šla na věc čísly. Vedle běžných příznaků deprese sledovala i záchvaty vzteku a agresi, zneužívání návykových látek a riskování, tedy projevy, které muži v datech uváděli častěji než ženy. Na škále, která k nim přidala i podrážděnost, stres, poruchy spánku nebo hyperaktivitu, splnilo kritéria deprese 26,3 % mužů a 21,9 % žen. Když autoři spojili tradiční i nové příznaky, rozdíl mezi pohlavími zmizel: 30,6 % mužů a 33,3 % žen. Škály sestavili sami autoři a klinickou diagnózou nejsou, výsledek ale ukazuje, kolik mužské deprese může běžné měření minout.

Metaanalýza australských autorů (Cavanagh a kol., 2017), která shrnula 32 studií se 108 tisíci lidmi, přinesla podobný obraz. Muži s depresí uváděli častěji riskování, impulzivní jednání a zneužívání alkoholu nebo drog, ženy s depresí častěji smutnou náladu a potíže se spánkem a chutí k jídlu. Rozdíly vyšly většinou malé, u riskování a impulzivity střední.

Aby lékaři tyto projevy nepřehlíželi, vznikly speciální dotazníky. Australská škála Male Depression Risk Scale (Rice a kol., 2013) sleduje šest oblastí: potlačování emocí, drogy, alkohol, hněv a agresi, tělesné potíže a riskování. Patří ale do rukou lékařů a psychologů. Plošné „testování“ zaměstnanců by bylo eticky i právně problematické, protože jde o údaje o zdraví.

Nejnovější práce ukazuje, jak vážná tato podoba deprese může být. Německý tým z univerzity v Erlangenu (von Zimmermann a kol., Scientific Reports 2026) u 163 hospitalizovaných pacientů s depresí zjistil, že lidé s vysokým skóre „mužské deprese“ nesou větší akutní psychickou zátěž, a to bez ohledu na biologické pohlaví. Autoři připomínají, že právě tito pacienti bývají podléčení.

Proč si muži o pomoc neřeknou

Systematický přehled 37 studií, který v roce 2016 sestavil Zac Seidler s kolegy, došel k závěru, že lpění na tradičních mužských normách ovlivňuje depresi u mužů trojím způsobem: jak se projevuje, jestli muž hledá pomoc a jak se s potížemi vyrovnává sám.

Metaanalýza Wonga a kolegů z roku 2017 (78 vzorků, přes 19 tisíc lidí) přidala důležité upřesnění. Norma soběstačnosti, tedy přesvědčení, že si chlap má poradit sám, patří k těm, které s horším duševním zdravím souvisejí nejsoustavněji. Norma „práce na prvním místě“ s ním statisticky nesouvisela. Pro firmy z toho plyne praktický závěr: škodí představa, že říct si o pomoc je selhání, a tu firemní kultura umí posílit i oslabit.

Americká analýza Calla a Shafera z roku 2018 u 2 382 mužů přidala další detail. U mužů s „mužskými“ projevy deprese byla větší šance, že s potížemi půjdou nejdřív k lékaři, než že nepůjdou nikam. K hledání pomoci je ale tyto projevy celkově nepřiměly častěji. Autoři proto doporučují, aby se lékaři na depresi ptali i tehdy, když muž přijde s něčím jiným. Pro firmu z toho plyne praktická úvaha: nabídka „máme pro vás psychologa“ může být pro část mužů příliš vysoký práh, zatímco rozhovor s praktickým nebo závodním lékařem o spánku, únavě či bolestech zad je práh mnohem nižší.

Co mají vedoucí dělat jinak

Úkolem vedoucího je všimnout si změny, zeptat se, nabídnout konkrétní další krok a vědět, kam člověka poslat. Diagnóza a léčba patří lékaři. Pomáhá jednoduché pravidlo: sledujte změnu proti tomu, jaký ten člověk býval. Jeden špatný den nic neznamená, posun trvající týdny ano.

Na co se dívat: změny, které trvají týdny

• Nová podrážděnost, výbuchy na poradách, cynismus nebo konflikty, které u něj dřív nebyly.
• Víc alkoholu: zmínky o pití na uklidnění, pozdní příchody po víkendu.
• Riskování: obcházení bezpečnostních pravidel, rychlá jízda služebním autem, impulzivní rozhodnutí.
• Stažení z kolektivu: přestane chodit s týmem na oběd a na každou otázku odpoví, že je v pohodě.
• Tělesné potíže a krátké absence: nespavost, únava, bolesti hlavy nebo zad.
• Práce bez konce: přesčasy, e-maily v noci, odkládaná dovolená. Tady má výzkum nejslabší oporu, jako důvod k rozhovoru to ale stačí.
• Zmínky o beznaději, klidně zabalené do vtipu.

Pozornost si zaslouží i velké životní změny, jako je rozvod, úmrtí v rodině, dluhy, reorganizace nebo ztráta pozice.

Mnoho vedoucích se takového rozhovoru bojí, protože nevědí, co by s odpovědí dělali. Pomáhá mluvit o tom, co viděli, a nálepky nechat stranou. Věta „Všiml jsem si, že poslední měsíc zůstáváš do večera a na poradách se rychle naštveš“ popisuje fakta. Otázka „Nemáš depresi?“ je diagnóza, kterou vedoucí stanovovat nemá, a většina mužů na ni odpoví, že ne.

Pár zásad

• Mluvte v soukromí a odděleně od hodnocení výkonu. Když se rozhovor o psychice smíchá s výtkou, druhá strana slyší jen výtku.
• Zeptejte se znovu. První odpověď bývá „v pohodě“, za týden se zeptejte ještě jednou.
• Nabídněte konkrétní krok místo obecného „kdyby něco, řekni“.
• Vynechte vtipy a věty typu „vždyť jsi chlap“.

Muž, který žádost o pomoc považuje za selhání, si o ni sám neřekne. Když mu ji ale někdo nabídne jako běžnou praktickou věc, je práh mnohem nižší. Opakovaná otázka a konkrétní nabídka proto fungují lépe než otevřené dveře, kterými nikdo neprojde.

Pro vedoucí má výzkum i nepříjemnou zprávu. Přehled dvanácti studií o australském programu prevence sebevražd ve stavebnictví MATES in Construction (Gullestrup a kol., 2023) zjistil, že pracovníci označovali nadřízené za nejméně důvěryhodný zdroj pomoci s psychickými potížemi. Program proto stojí na proškolených kolezích. Pro firmu z toho plyne, že cesta k pomoci musí vést i mimo linii řízení. Jak takový model funguje a jak se k němu dostat v Česku, rozebereme ve třetím díle série.

Školit vedoucí má přesto smysl. Metaanalýza deseti kontrolovaných studií (Gayed a kol., 2018) ukázala, že školení zlepšuje znalosti vedoucích, jejich postoje i podpůrné chování, které ale hodnotili sami vedoucí. Vliv na psychický stav podřízených se zatím prokázat nepodařilo. V randomizované studii u australských hasičů, tedy v silně mužské profesi, klesla po čtyřhodinovém školení velitelů nemocnost podřízených související s prací, u běžné nemocnosti se skupiny nelišily (Milligan-Saville a kol., 2017). Jde o jednu studii s hraničním výsledkem, který je potřeba ověřit i jinde.

Co může udělat firma

HR. Spočítejte, kolika cestami se dnes zaměstnanec dostane k pomoci. Pokud všechny vedou přes nadřízeného nebo přes intranet, kam se člověk ze směny nepřihlásí, část lidí nedojde nikam. Přidejte anonymní linku nebo poradnu, pokud ji firma nabízí, kontakt na poskytovatele pracovnělékařských služeb a jméno konkrétního člověka mimo linii řízení. V komunikaci používejte slova, která lidé v provozu sami používají: spánek, únava, nervy, stres.

Vedení. Normu „poradím si sám“ může oslabit člověk z vedení, který nahlas řekne, že i on někdy potřeboval pomoc a že mu pomohla. Stačí jedna věta na poradě nebo na setkání s týmem.

Výroba a směny. Informace o pomoci patří do šatny, k docházkovému terminálu a do aplikace, kterou lidé skutečně otevírají. Při preventivní prohlídce se lékař může přirozeně zeptat na spánek, stres i alkohol. A pokud se ve firmě slaví a odpočívá hlavně u piva, stojí za zvážení, jaký zvyk tím firma podporuje.

Finance. Neschopenky mužů kvůli duševním poruchám, které skončily v roce 2025, trvaly dohromady zhruba 1,7 milionu kalendářních dnů (náš orientační výpočet z dat ČSSZ: 21,6 tisíce případů krát průměrných 77 dní). Jde jen o případy, které se do systému dostaly. Neléčená deprese se v rozpočtu projeví také ve výkonu, chybách, konfliktech a odchodech, a ty v žádné statistice neschopenek vidět nejsou.

Pro muže, kteří se v textu poznali

A pokud si všimnete změny u kolegy, nemusíte umět poradit. Stačí se ho v soukromí zeptat, co se děje, a zeptat se znovu, když odpoví, že je v pohodě.

Když jde o život

Pokud kolega řekne, že už nemůže, nebo mluví o tom, že nechce žít, berte to vážně a nenechávejte ho samotného. Volejte Linku první psychické pomoci 116 123, která funguje nonstop a zdarma, a při bezprostředním ohrožení života 112 nebo 155. Stejná čísla platí, pokud se takhle cítíte vy sami. Podrobný postup pro vedoucí a HR v akutní krizi přineseme v příštím díle.

Začněte jednou otázkou

Firma, která na měsíce trvající výbuchy dlouholetého mistra reaguje jen výtkou, řeší projev a příčinu nechává být. Než příště podepíšete vytýkací dopis někomu, kdo byl léta bez problémů, položte si jednu otázku: zeptal se ho někdo, co se u něj změnilo? Pokud ne, začněte tím.

Článek nenahrazuje odbornou pomoc lékaře ani psychologa.

V dalších dílech série Když už toho je moc: krizový postup pro vedoucí a HR, když zaměstnanec řekne, že už nemůže; program První pomoc pro duševní zdraví a proč se model podpory mezi kolegy hodí do mužských provozů; evropská kampaň EU-OSHA k psychosociálním rizikům a co z ní plyne pro české zaměstnavatele.

Zdroje

• Český statistický úřad: Nejčetnější příčiny smrti zůstávají v Česku nezměněny. Tisková zpráva, 22. 9. 2025, data za rok 2024.
• Český statistický úřad: Sebevraždy. Tematická stránka, aktualizace 3. 2. 2026, data 1876-2024.
• Národní ústav duševního zdraví: 10. září je Světový den prevence sebevražd. Národní ústav duševního zdraví připravil sérii tematických příspěvků na svých sociálních sítích. Tisková zpráva, 9. 9. 2026.
• Český statistický úřad: Pracovní neschopnost pro nemoc a úraz v České republice 2025, tab. 4.10 (zdroj dat ČSSZ). Vydáno 29. 5. 2026.
• Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR: Psychiatrická ročenka 2022, tab. 1.3.
• Eurostat: Self-reported consultation of mental healthcare or rehabilitative care professionals by sex, age and educational attainment level (EHIS 2019), dataset hlth_ehis_am6e.
• Eurostat: Deaths by suicide in the EU: a slight decline in 2023. 9. 9. 2026.
• Formánek T. a kol. (2019): Prevalence of mental disorders and associated disability: Results from the cross-sectional CZEch mental health Study (CZEMS). European Psychiatry 60, 1-6. PubMed
• Brownhill S. a kol. (2005): ‚Big build‘: hidden depression in men. Australian and New Zealand Journal of Psychiatry 39(10), 921-931. Zahraniční studie (Austrálie). PubMed
• Rutz W. a kol. (1997): Prevention of depression and suicide by education and medication: impact on male suicidality. An update from the Gotland study. International Journal of Psychiatry in Clinical Practice 1(1), 39-46. Zahraniční studie (Švédsko). PubMed
• Martin L. A., Neighbors H. W., Griffith D. M. (2013): The experience of symptoms of depression in men vs women: analysis of the National Comorbidity Survey Replication. JAMA Psychiatry 70(10), 1100-1106. Zahraniční studie (USA). PubMed
• Cavanagh A. a kol. (2017): Differences in the Expression of Symptoms in Men Versus Women with Depression: A Systematic Review and Meta-analysis. Harvard Review of Psychiatry 25(1), 29-38. Zahraniční metaanalýza. PubMed
• Rice S. M. a kol. (2013): Development and preliminary validation of the male depression risk scale: furthering the assessment of depression in men. Journal of Affective Disorders 151(3), 950-958. Zahraniční studie (Austrálie). PubMed
• von Zimmermann C. a kol. (2026): Masculine depression and acute mental health burden. Scientific Reports 16, 11606. Zahraniční studie (Německo). PubMed
• Seidler Z. E. a kol. (2016): The role of masculinity in men's help-seeking for depression: A systematic review. Clinical Psychology Review 49, 106-118. Zahraniční přehled. PubMed
• Wong Y. J. a kol. (2017): Meta-analyses of the relationship between conformity to masculine norms and mental health-related outcomes. Journal of Counseling Psychology 64(1), 80-93. Zahraniční metaanalýza. PubMed
• Call J. B., Shafer K. (2018): Gendered Manifestations of Depression and Help Seeking Among Men. American Journal of Men's Health 12(1), 41-51. Zahraniční studie (USA). PubMed
• Gullestrup J. a kol. (2023): Effectiveness of the Australian MATES in Construction Suicide Prevention Program: a systematic review. Health Promotion International 38(4), daad082. Zahraniční přehled. PubMed
• Gayed A. a kol. (2018): Effectiveness of training workplace managers to understand and support the mental health needs of employees: a systematic review and meta-analysis. Occupational and Environmental Medicine 75(6), 462-470. Zahraniční metaanalýza. PubMed
• Milligan-Saville J. S. a kol. (2017): Workplace mental health training for managers and its effect on sick leave in employees: a cluster randomised controlled trial. Lancet Psychiatry 4(11), 850-858. Zahraniční studie (Austrálie). PubMed
• Psychiatrická nemocnice Bohnice: Potřebuji pomoc (přehled nonstop linek, ověřeno 22. 9. 2026); Linka první psychické pomoci.

Adam Homola

Editor in chief, Benefit pro HR

Adama dlouhodobě fascinuje, jak věci fungují - lidé, týmy i celé organizace. Svůj zájem o lidské procesy propojuje s technologiemi, zejména s AI, kterou vnímá jako nástroj. Píše, edituje a kurátorsky vybírá obsah opřený o data a evidence-based přístup; jeho cílem je srozumitelně převádět komplexní témata do praxe HR a managementu. Dlouhodobě se věnuje digitální tvorbě a se zaujetím sleduje, jak technologický pokrok ovlivňuje práci i životy lidí.